Řádky níže nám odhalí, jak se vlastně dostal Filip k florbalu, ale jaké jsou jeho další vize a cíle, co říká na trenérskou činnost a na práci s ní spojenou.

Ahoj Filipe, předem děkuji, že sis udělal čas na tento krátký rozhovor.
Ahoj, děkuji mockrát za tuto možnost.

V klubu FBŠ Jihlava si od roku 2015. Mládežnickou strukturou si neprošel a začínal až v dorostenecké kategorii. Jak si se vlastně dostal k florbalu? Dělal si předtím nějaký jiný sport?
K florbalu mě přivedl můj současný spoluhráč David Vlk. Dříve jsem hrával hokejbal, kde jsem se právě s Davidem seznámil. Když mi poté řekl, že hraje florbal za FBŠ, rozhodl jsem se, že bych rád zkusil zase něco trochu jiného.
 
Na jaké pozici si v hokejbale působil? Vnímáš mezi těmito sporty nějaké velké rozdíly nebo pro Tebe průprava z tohoto sportu byla pro zapojení se ve florbale jednodušší?
Jelikož nás na hokejbale bylo málo, byl jsem zvyklý hrát každý zápas na jiném postu. Nejvíce mi však vyhovoval obránce. Z osobního pohledu je hokejbal výrazně tvrdší sport než florbal. Díky tomu pak ale pro mě přechod do mužské kategorie nebyl až takový šok. Jinak jsou to sporty velmi podobné.
 
V právě probíhající sezoně působíš druhým rokem v juniorské kategorii. S jakými ambicemi a cíli si do ní vstupoval?
Minulou sezonu jsme se umístili na čtvrtém místě. Letos bychom ale chtěli zaútočit na příčku nejvyšší. Na turnaji v Olomouci jsme si ukázali, že když chceme, umíme zahrát. Máme silný tým, a tak věřím, že nejsem jediný, kdo by si přál na konci sezony zvednout nad hlavu pohár pro vítěze ligy.
 
Zmínil si přípravný turnaj v Olomouci. Právě na tomto turnaji jste měli možnost se v play-off utkat se svým nadcházejícím soupeřem, týmem PSKC Okříšky-MoBu, se kterým se dělíte o průběžné první místo v lize. Jak se na tento zápas těšíš? Určitě budete chtít soupeři oplatit vyřazení z turnaje, je tomu tak?
Rozhodně! Máme jim co vracet. Bohužel, tehdy jsme si zápas prohráli kvůli vlastním chybám. Když budeme proměňovat naše šance, které si umíme vytvořit, můžeme v sobotu pomýšlet na další tři velmi důležité body. Zápasy proti týmům jako jsou Okříšky, Žďár nad Sázavou nebo Světlá nad Sázavou jsou vždy napínavé až do konce a vždycky se na ně se spoluhráči těšíme.
 
Na předsezonním soustředění ve Svitavách si byl svými spoluhráči zvolený jako nový kapitán týmu. Jak vnímáš tuto svou novou pozici? Bereš ji jako novou výzvu? Přece jen ne každý se dokáže z takovou odpovědností vyrovnat.
Vždycky jsem si přál být kapitánem týmu. O to víc mě potěšilo, když mě kluci zvolili. Mít pásku na ruce je čest a zodpovědnost. Mám pocit, že mám větší zodpovědnost za tým a snažím se více pomáhat svému trenérovi. Motivuje mě to k další práci jak na, tak i mimo hřiště.
 
V minulé sezoně si měl možnost poprvé nahlédnout do mužského A-týmu, kde si nastupoval v rámci divizních utkáních. V této sezoně tomu není jinak a můžeme Tě vídat na hřišti v regionální lize. Jak moc velký skok to pro Tebe byl, když si z juniorů šel hrát za muže? Nebo si byl na tento přechod již připravený?
Samozřejmě že je značný rozdíl mezi mužským a juniorským florbalem. Zápasy za A-tým byly mnohem takticky i fyzicky náročnější. Naštěstí jsem za sebou měl kvalitní letní přípravu a tak jsem s fyzičkou a kondicí problém neměl. Celkově to ale ani takový skok nebyl, vyhovovala mi tvrdost i tempo hry. Hráli jsme spoustu náročných utkání a každé mě obohacovalo o nové zkušenosti. Měli jsme s chlapama dobrý kolektiv a i to mi hodně pomohlo, abych si na novou soutěž rychleji zvykl.

V klubu ovšem nepůsobíš pouze jako hráč, ale také jako trenér u našich mládežnických týmů. Jak si se vlastně k této práci dostal? Věděl si už nějaký čas, že by si chtěl trénovat nebo se jednalo o spontánní rozhodnutí?
Když jsem se před rokem vrátil ze soustředění ve Svitavách, začal jsem přemýšlet, že by mě lákala práce trenéra. Když poté můj trenér, Luba Rauer, přišel s možností, že bych mohl dělat trenéra u krajské reprezentace mladších žáků, byl jsem okamžitě pro. V říjnu jsem poté začal trénovat i naše starší žáky.
 
Trenérská činnosti není jenom o určitém počtu tréninků, během kterých se věnuješ svým svěřencům, ale také o spoustě dalších věcech. V čem si myslíš, že je nejtěžší práce trenéra?
Nebýt pro hráče jenom trenérem, ale i osobou, na kterou se mohou obrátit a které mohou věřit. Člověk může být sebelepší trenér, ale pokud si nevytvoří dobrý vztah s hráči a nebudou ho následovat a věřit mu, těžko je potom může něčemu naučit nebo jim něco předat. To je asi na trenérské práci nejtěžší.
 
Další důležitou součástí rozvoje trenéra je také samostudiu a další vzdělávání se. Věnuješ se tomuto dalšímu osobnímu rozvoji nebo spíše čerpáš z vlastních zkušeností? Případně jsou oblasti, ve kterých by sis chtěl více rozšířit své obzory?
Jelikož mě trenérství baví a naplňuje, věnuji se mu i ve svém volném čase. Minulou sezonu jsem se zúčastnil několika velmi zajímavých seminářů, ze kterých jsem si odnesl spoustu nových myšlenek a nápadů. Vlastní zkušenost je podle mě ale taky důležitá. Nemůžu po hráčích chtít něco, co jsem předtím sám nezkusil. Do budoucna bych se chtěl více věnovat brankářům a dívčím kategoriím. V tomto směru bych se toho chtěl dozvědět co nejvíce.
 
Aktuálně působíš také jako asistent trenéra u krajské florbalové reprezentace mladších žáků Kraje Vysočina. Jak vnímáš tuto zodpovědnou pozici, kdy máte možnost pracovat s nejlepšími hráči v kraji?
Jsem za tu možnost velmi rád. Získávám nové zkušenosti, seznamuji se s novými lidmi. Mám na starost úvodní a závěrečnou část tréninku, snažím se hráčům radit, co zkusit jinak, co by mohlo fungovat. Potěšilo mě, když za mnou nedávno na turnaji přišli hráči z Třebíče, které jsme měli na reprezentaci a krátce si se mnou promluvili.
 
Našel by se někdo, kdo Tě ve florbale hodně ovlivnil? Máš nějakého svého mentora či dokonce vzor?
Když jsem jako hráč začínal, měl jsem cíl se vyrovnat svým spoluhráčům. Jako vzor jsem měl tedy na začátku je. Nyní, pokud by to měl být specifický hráč, tak by to byl pravděpodobně Milan Garčar z pražské Sparty. Jako hráče, ale i člověka mě hodně ovlivnil můj současný trenér Luba Rauer.
 
Je něco, co by si chtěl našim čtenářům a fanouškům vzkázat na závěr? Nebo něco dalšího, o co by ses chtěl s námi podělit?
Děkujeme fanouškům za podporu. Je pro nás velmi důležitá a žene nás vpřed. Uděláme všechno pro to, aby tato sezona dopadla tak, jak bychom si všichni přáli.

Tak Filipe to je opravdu všechno a já ti velice děkuji za tvůj čas a odpovědi. Mnoho štěstí ve Tvé další práci!
Děkuji mockrát za rozhovor.